Domy

Úvod

Stavitelé domů musí myslet na celou řadu podmínek, které musí dům splňovat:

  • na rozdíl od ostatních prostředků a objektů, v domech trávíme většinu času, takže dům musí být stabilní pořád (nejen při jízdě jako u kola, či při zatížení jako u mostu),
  • musí unést vlastní tíhu - podlahu a střechu, ale i hmotnost nábytku a vybavení v něm a tíhu lidí, kteří se v domě nacházejí.
  • dům musí poskytovat bezpečí, proti zlodějům, proti povodni, musí poskytovat ochranu i proti ohni (a to alespoň na určitou krátkou dobu, než stihneme z hořícího domu utéct).
  • vedle ochrany musí dům splňovat i podmínky pro zdravý a příjemný život. Takže musí poskytovat dostatek světla, vzduchu, a tepla. V domě musí být sucho, nesmí do něj při dešti zatékat a nesmí v něm být vlhko, aby se zde nešířili plísně, které jsou pro náš organismus nebezpečné.

Zkrátka na dům máme velkou řadu požadavků a budeme si postupně ukazovat, jak lidé dokázali ve své historii tyto požadavky na bezpečný a pohodlný život naplnit.

 

Historie stavitelství

Každý živý tvor na této planetě si hledá úkryt, kde se schová před zimou, deštěm, ale i před nepřáteli.

V dávných dobách, kdy si ještě lidé neuměli nic postavit, hledali přístřešky v přirozených úkrytech, jako byly skalní jeskyně. V takových skalních příbytcích ale bylo vlhko a tma, takže si tam lidé museli neustále topit, a díky kouři se tam velice špatně dýchalo.
Tam kde skály nebyly, podobně jako třeba králíci, si lidé vyhloubili obydlí v zemi. Díru přikryli, aby do ní nepršelo a vznikla zemlianka (dům v zemi).

V zemliance bylo teplo, ale stále tam bylo trochu vlhko. Proto Zemljanka postupně rostla nad úroveň země a vznikl lidský příbytek tak, jak ho známe dodnes.
Vynesením stavby nad zem přišli lidé o stále stejnou teplotu a bezpečí pevných stěn. Proto museli hledat, z čeho by stěny vyrobili, aby uchovávaly teplo a byly pevné.

Nejprve lidé používali to, co měli po ruce. Stavěli obydlí z trávy, větví, či proutí.

Stěnu z proutí, či slámy vypletli a aby jim tam nefoukalo, zamazaly pruty blátem, které vyschlo. Vznikla mazanina.

Tento postup fungoval jen pro jednoduché stavby, problém nastal, když lidé chtěli stavět stěny složitější, či velké plochy. Jak to udělat, aby se bláto na stěnách udrželo?

Přišlo se na to, že když vyrobí jednotlivé kusy, díly, neboli cihly, které nechají vyschnout, budou dostatečně tvrdé, že jejich poskládáním na sebe z nich lze jako z kostek stavebnice postavit cokoliv.

Nepálené cihly vysušené na slunci, kdy se hlína vyztužovala plevami či vepřovými štětinami se nazývaly „vepřovice“ nebo kotovice.

Protože se lidé nejdříve usídlovaly v blízkosti velkých řek tam, kde bylo velmi teplo. měli bláta, plev z obilí a sluníčka spoustu. Takže výroba nepálených cihel byla snadná. Některé takové stavby vydrželi tisíce let a stojí tam dodnes.

 

Kamenné stavby budov

Problém staveb z nepálených cihel nastal tam, kde často pršelo, protože déšť bláto rozmočil a budova se zřítila. Tam, kde byl dostatek kopců, začal se jako stavební materiál používat kámen.

Nejprve se stavěly kameny na sebe tak, jak byly. Vyžadovalo to velkou znalost jednotlivých hornin a umění poskládat kameny s nepravidelnými tvary tak, aby do sebe zapadaly. Tento nepravidelný způsob vzájemně do sebe zaklíněných kusů kamene byl sice nevzhledný, ale velmi pevný a proto se nám stavby z těchto stěn často dochovali dodnes.
Protože bylo třeba stavět levněji a rychleji, začali lidé kámen opracovávat a stavět ho síťovitě. Zdi s této vazby jsou na pohled hezké, ale mají tendenci vytvářet trhliny, protože takto usazené pravidelné kameny nejsou mezi sebou dostatečně svázány.

Kamenná stavba z kvalitního kamene byla velmi náročná a drahá a mohl si ji dovolit jen bohatý člověk.

Používaly se kameny z horniny zvané opuka ( je to žlutobílý kámen, který vznikl usazením nejjemnějších částic na mořském dně). Výhodou opuky je, že je snadno opracovatelný.
Ve starověkém Řecku a Římě se na slavnostní budovy a paláce používal mramor, což je hornina tvořená vápenatými ulitami malých mořských mlžů – šneků.
Ve vrcholném středověku (asi před sedmisty až 800 lety) se na stavby chrámů a kostelů začal používat pískovec. Což je opět usazená hornina se zrny křemene. Je tvrdší než opuka a má delší životnost. Proto tyto chrámy a mosty obdivujeme dodnes.

 

Dřevené stavby - dřevěnice, sruby

Obyčejní lidé, ale na stavbu domu z kamene neměli peníze. Všude kolem nich byly hluboké lesy a dřeva bylo dostatek. Dřevem se topilo, nábytek a různé zařízení a nástroje byly ze dřeva, proto se i domy začaly stavět ze dřeva.

Stěny se stavěly z celých kmenů a mezery mezi nimi se vyplňovali blátem s pilinami nebo mechem.
Dřevo nepropouští teplo, takže i na horách bylo v dřevěnicích pěkně teplo.

 

 

Cihlové stavby budov

Tam, kde kamene a stromů nebyl dostatek pro všechny a tam, kde hodně pršelo, se hledal jiný způsob, jak stavět stěny domů.

Z výroby keramických nádob lidé věděli,  že když speciální hlínu zvanou jíl budou celý den (24hodin) péct v peci (při 800 stupních), jednotlivé částice jílu se žárem roztaví tzv. slinou a spojí se dohromady do jedné hmoty, která je tvrdá, ale hlavně je ve vodě nerozpustná.

Tak nastoupila éra pálených cihel, které jsou více než 7 krát tvrdší než cihly sušené na slunci.

 

Stěna z pálených cihel dobře udržuje teplo, takže v cihlových domech není zima a vlhko jako v domech kamenných. Když se ochrání před vodou tzv. se odizoluje, vydrží spoustu let. Cihlová stěna je velmi pevná, podle dnešních stavebních předpisů udrží nejspodnější cihly nad sebou až 4 patra domu.

 

A navíc, protože se cihly vyrábí z mokré hlíny, která se vypálí až později , může se snadno tvarovat do všemožných tvarů a nemusí se pracně otesávat jako kámen.

A na rozdíl od dřevených domů a cihlová stěna nehoří. Výroba cihel byla levná a tak si mohl později dům z cihel dovolit každý člověk.
Dodnes se cihly hojně používají, zejména pro stavbu menších domů ale i průmyslových objektů.

 

Panelové domy

 

 

Výroba modelu domu z vepřovic neboli kotovic - návod

Vepřovice neboli kotovice se cihly nazývaly proto, že do cihlové hlíny se přimíchávaly prasečí štětiny. My budeme místo nich používat slámu.

 

 

Výroba doškové střechy na model domu z vepřovic neboli kotovic - návod

Došky byly svazky dlouhé, nejlépe žitné slámy přivázané povřísly k latím krovu (povříslo - zkroucená dlouhá sláma, používaná místo provazu) .

 

Zde si můžete podklady k vysvětlovaným tématům volně stáhnout.

Název podkladu VIDEO ke stažení[mp4] VIDEO ke stažení[wmv] Text ke stažení[txt]
Výroba modelu domu z vepřovic - kotovic - Návod (2:46 min)
Výroba doškové střechy na dům z vepřovic - návod (1:55 min)

Pokud chcete k modulu "Domy" přidat nějaký další příklad využití, jak to funguje, či návod na další experiment, napište nám svůj komentář do textového pole zde dole na konci stránky.

Komentáře

  1. Co je a co není tepelně izolační materiál, by si děti mohly jednoduše ukázat experimentem, kdy vedle sebe vyrovnají plech, dřevěnou desku, zmíněný polystyren, kámen, apod..
    A když položí dlaně – každou na jiný materiál, ucítí, který materiál na ruce víc studí a který „hřeje“.

    A ten co víc „hřeje“, je lepší izolační materiál.

    Jde o smyslový klam, materiál nehřeje, ale odvádí různě rychle teplo z ruky. Takže materiál s vyšší tepelnou vodivostí nás studí více než materiál s malou tepelnou vodivostí (izolační materiál).

    Mimochodem, na stránce „Části domu“ nejde vložit příspěvek, proto jsem ho musel vložit do kapitoly „Domy“. :-)
    (děkujeme za postřeh, opraveno ;) – Administrátor)

    Ing. Petr Hamáček, Praha

    • Dobrý den pane inženýre,
      mnohokrát děkujeme za Váš příspěvek. Je opravdu velmi zajímavý, po didaktické stránce velmi pěkný a určitě se bude líbit. Akorát musím „zapracovat“ na tom smyslovém klamu, jak píšete, aby to paní učitelky dokázaly správně vysvětlit. I my se něco nového naučíme.

      Takže v rámci naší soutěže o nejlepšího externího konzultanta získáváte 5 bodů.

      Za realizační tým projektu Technické mateřské školy

      Radek Novotný

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>