Zvuk, tón a hluk

Úvod

 

Od malička vnímáme okolí kolem nás za pomoci smyslů. Je to zrak, čich, sluch, chuť a hmat.

Děti mohou vyprávět a ukazovat jakými orgány konkrétní podnět vnímáme (tvary a barvu zrakem, vůně nosem, zvuk uchem)

a naopak si vyzkoušet, jak tuto schopnost ztratíme, když oči zavřeme, ucpeme si nos, či uši.
Je dokázáno, že zvuky vnímáme ještě před narozením. V této metodice se dozvíme, co je to tón a že i když ho nevidíme, tak u něho můžeme určit výšku, délku, barvu a sílu a že je možné ho vnímat i jinými smysly, než je ucho.

Zvuk

Zvuk je vše, co slyšíme. Vydávají ho zvířata i neživé věci. Zvuk může být zpěv ptáků, hluk motorů, údery bubnů, troubení, pískání, hučení vody nebo svištění větru. Děti mohou jmenovat věci, a předvádět zvuky jaké vydávají.

 

 

Tóny a hluky

Zvuky můžeme dělit na tóny a hluky. Je to s nimi stejné jako s ostatními vlastnostmi okolí. Když malujeme obrázek a myjeme si štětec ve skleničce s vodou, tak nakonec všechny barvy, které jsme ze štětce smyli, se smíchaly do takové špinavé tmavé barvy, kterou ani nedokážeme rozeznat.
Podobně když budeme jednotlivé tóny míchat dohromady, nakonec se smíchají do hluku a už je nerozeznáme.

Tón má určitou přesnou výšku, takže podobně jako barvu, či vůni jsme schopni ho rozeznat od ostatních a proto ho můžeme napodobit zpěvem nebo hraním na hudebním nástroji.

Jak jsme si řekli, hluk vznikl smícháním tónů .

U hluku můžeme určit, jestli tato směs zvuků zní vysoko, nebo hluboko, ale podobně jako u skleničky se špinavou vodou nemůžeme určit přesnou výšku jednotlivých tónů, takže konkrétní hluk nemůžeme napodobit zpěvem, ani přehráním na hudebním nástroji.

 

Vlastnosti tónů

Základní vlastnosti tónů jsou čtyři: délka, síla, barva, výška.

Délka tónu: podle toho, jak dlouho tóny znějí, rozlišujeme jejich různou délku. Tóny mohou být krátké, dlouhé, velmi krátké, stejně dlouhé, kratší nebo delší.
Síla tónu: mluvíme o tónech slabých, silných, velmi silných, slabších apod. Tóny se mohou též zesilovat nebo zeslabovat. Úroveň síly tónu (zvuku) se měří v decibelech (dB).

 

Barva tónu

 Podle původu nástroje, jak byl tón vytvořen, jsme schopni rozeznat barvu tónu strunného a klávesového nástroje – např. kytary a harmoniky.
Kromě toho můžeme blíže popsat sluchový vjem tónu: tóny mohou znít jasně, temně, ostře, drsně, zastřeně, dutě, plně, sametově.

 

Výška tónu

 

Výška tónu je dána rychlostí jak se věc a od ní vzduch chvěje.
Představme si velkého těžkého čmeláka, který dokáže pomaleji kmitat křídly a proto zvuk, který při letu vydává je hluboký. Namísto toho malý lehký komár, který dokáže kmitat křídly velice rychle, vydává při letu vysoký, pisklavý zvuk.

 

Výška Hluku je neurčitá, nemá stálý kmitočet a můžeme ji stanovit jen zcela přibližně. Můžeme to pozorovat například na šumění moře na pobřeží.
Některé hluky mají natolik zřetelnou výšku, že se skoro blíží tónům, naopak velmi hluboké tóny některých hudebních nástrojů mají výšku dosti těžko určitelnou a blíží se tedy hlukům.

 

Základní tónová řada

U tónů můžeme snadno určit jejich přesnou výšku. Pak jsme schopni určit, který tón je vyšší a který nižší než ten předchozí. Když tóny seřadíme za sebe podle výšky, dostaneme tzv. základní tónovou řadu. Základem tónové řady je sedm tónů: C, D, E, F, G, A, H.

 

Lidskému uchu nepříjemné zvuky

 

Síla zvuku se měří v decibelech a našemu uchu jsou příjemné zvuky jen o určité síle:

běžný hovor = 60 dB, jedoucí vlak = 90dB

Síla zvuků nad tuto hranici je nám nepříjemná a dokonce nám může poškodit sluch:

startující letadlo = 120 dB, výbuch = 130 db (práh bolestivosti)

Existují i zvuky, které mají pro naše ucho nepříjemnou barvu zvuku (například vyškrabování spáleniny z hrnce, skřípající sklo.
Nepříjemné jsou nám i některé výšky zvuku. Ať už jde o velmi hluboké brumy i velmi vysoké tóny.

 

Sluch absolutní a relativní

Děti, vzpomínáte si, když jste si prohlížely staré fotografie, když byl dědeček nebo babička malí?
Většinou to byly černobílé fotky
Rozeznávaly jste na nich odstín oblečení, ale nedokázali jste přesně určit, jaké barvy vlastně je, jestli je zelené, nebo modré.

Podobné je to u zvuku. Člověk s absolutním sluchem určí neomylně výšku každého jednotlivého tónu, jako když se koukáme na barevnou fotografii.
Člověk, který má jen relativní sluch , rozezná, který tón je relativně vyšší a který nižší, ale neurčí ho přesně. Podobně, jako nejde určit barvu, když se díváme na černobílou fotku.

 

Absolutní sluch je mezi lidmi daleko vzácnější. S touto schopností se člověk narodí a proto, takto obdaření lidé by se hudbě měli věnovat, aby mohli obveselovat ty, kteří tuto vlohu nemají.

 

 

Akustika

 

Akustika je studium o zvuku. S tímto slovem se mohou děti setkat, když lidé diskutují o tom, jestli má nějaká místnost, či velký sál má dobrou akustiku nebo ne. Tím je myšleno, jestli se v místnosti šíří zvuk dobře a jestli je v něm dobře slyšet i tišeji mluvené slovo.

Ale o tom si povíme až příště.

Zde si můžete podklady k vysvětlovaným tématům volně stáhnout.

Název podkladu VIDEO ke stažení[mp4] VIDEO ke stažení[wmv] Text ke stažení[txt]
Jak vzniká zvuk (0:42 min) ---
Rozdíl mezi tónem a hlukem - úvod (0:32 min) ---
Popis tónu a hluku (0:37 min) ---
Barva tónu (0:25 min) ---
Síla zvuku, nepříjemné zvuky (0:42 min) ---
Sluch absolutní a relativní (0:51 min) ---

Pokud chcete k modulu "Hudební nástroje" přidat nějaký další příklad využití, jak to funguje, či návod na nějaký experiment, napište nám svůj komentář do textového pole zde dole na konci stránky.

Komentáře

  1. Dobrý den

    Jako kluci jsme si vyráběli z jeřábu, či vrby píšťalky. Nemělo by to být příliš složité ani pro dnešní děti. Paní učitelka by měla zvládnout vyříznout štěrbinu a náustek a děti mohou jen odříkávat říkanku a otloukat nějakou tyčkou na koleni píšťalku.

    Paní učitelka by dětem ukázala jak duši píšťalky vytáhnout, aby kůru neroztrhly.
    Poté se odřízne píst a náustek.
    U náustku se seřízne horní část, aby vznikla štěrbina pro foukání a obojí se zasune zpět do kůry.
    Píšťalka nejen píská, ale když děti zasunou píst hlouběji, zvýší se tón.

    Takže vedle výuky říkanky by si mohly děti nastavit píšťalky na různé tóny a použít je v hudební výchově.

    S pozdravem

    Ing. Martin Šrytr
    Liberec

    • Dobrý den pane inženýre,
      mnohokrát děkujeme za Váš příspěvek. Je to v tomto časovém období dokonce velmi aktuální téma, takže se pokusíme co nejrychleji s tímto návodem obohatit naši Dětskou technickou encyklopedii.
      Váš návrh na zařazení píšťalky do modulu hudební nástroje je též velmi zajímavý a přepošlu ho autorům tohoto modulu.

      Pro odbornou veřejnost, která se zapojí do rozšiřování Dětské technické encyklopedie, připravujeme určitou soutěž a vítěze s největším počtem příspěvků odměníme, takže pokud by Vás napadly příklady i z jiných oblastí/modulů, moc rádi je použijeme.
      Za realizační tým projektu Technické mateřské školy

      Radek Novotný

  2. Pingback: Jak se na vrbové píšťalce mění tón – princip | Technické mateřské školy

  3. Pingback: Když nám maminka řekne, vem si tenhle svetr, ten víc hřeje….. | Technické mateřské školy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>